A V ČEM SOUTĚŽÍ TVOJE MATKA?

21. září 2016 v 19:00 | Bruneta 30Plus
Matka mého bývalého spolužáka je nadšená sportovkyně a pravidelně se účastní různých českých i přespolních horských maratonů a ultramaratonů. Jiné matky mých známých a kamarádů jsou ve volném čase úspěšnými amatérskými cukrářkami, chovatelkami koček či vynikají v jiných oborech a disciplínách. Moje matka se (protože jinak si její chování neumím vysvětlit) již nějaký pátek účastní soutěže "Zdeptej svoji dceru". Předpokládám, že aspiruje na stupně vítězů, a doufám, že cena bude hodnotná.

Z tohoto důvodu rodiče navštěvuji již jen sporadicky a naše občasné (telefonické) rozhovory připomínají tak trochu lingvistické paso doble plné úhybných manévrů z mojí strany. Strategií mojí matky je vyzvědět ode mě o mém životě co nejvíce, aby mi v zápětí mohla zasadit verbální smeč nebo s časovým odstupem v nejnevhodnější moment necitelně dát brutální KO.



Přehled matčiných soutěžních smečů (těch publikovatelných):

1) Před nějakou dobou byla za matkou na návštěvě její bývalá spolužačka a dobrá kamarádka z dětství Marie. Protože se dlouho neviděly, přinesla na ukázku spoustu fotografií z rodinného alba. Marie se babičkou poprvé stala už ve svých 40 letech, takže opravdu bylo na co koukat. Matka si trochu s rozpaky fotografie prohlížela, načež s vyčítavým tónem a pohledem upřeným na mě pronesla, že "MYSLELA, ŽE TAKY BUDE JEDNOU BABIČKA".

2) Z hnízda jsem vylétla po maturitě. Daří se mi obstojně, uživím se a zatím jsem nikdy nestrádala hlady, nevyhořela, nevykradli mě atd. Tím spíš nechápu, proč mi matka de facto při každém telefonátu do zcepenění opakuje povely typu "VYNDEJ RYCHLOVARNOU KONVICI ZA ZÁSUVKY, AŽ BUDEŠ ODCHÁZET Z BYTU; BUDE PRŠET, TAK SI ZAVŘI OKNA; VŽDYCKY ZKONTROLUJ, JESTLI MÁŠ VYPNUTÝ SPORÁK, AŽ DOVAŘÍŠ, NEBO VÍŠ CO, RADŠI NIC NEVAŘ"… Sice jsem v naší rodině dosáhla nejvyššího vzdělání, ale evidentně vypadám jako úplnej kretén, co neumí ani zamknout a kterému nestačí žádnou větu říct jen jednou.

3) Jezdívala jsem za rodiči na víkend s naivní představou, že si tam po náročném pracovním týdnu odpočinu. V pátek večer jsem většinou již za tmy absolvovala přes tankodrom první třídy usínajíc za volantem 150 km do rodné obce. Sobotní rána jsou od toho, aby si člověk přispal, protože může. Má matka je ale jiného názoru, neboť mě pravidelně budila v 7:00 hlasitým škubnutím závěsu, proudem ostrého světla do očí a rezonujícím "SNAD NECHCEŠ PROSPAT CELEJ DEN?"

4) "A NIC JINÝHO TADY NA SEBE UŽ NEMÁŠ?" zhodnotila matka můj outfit. "DOCELA PĚKNĚ SES SPRAVILA ZA TU DOBU, CO JSME SE NEVIDĚLY, VIĎ?". Ano, spravila na celých 56 kg při výšce 170 cm. Však se zase dlouho neuvidíme…



5) Se svým posledním přítelem jsem se rozešla ve chvíli, kdy mi definitivně došlo, že se po jeho boku nikdy nestanu ani matkou, ani manželkou, protože on na to ve svých 40 letech ještě není připraven. A jako bonus jsem zjistila, že si dotyčný za ty dva roky ve svém nabitém manažerském diáři uměl udělat velkorysý prostor na socializaci s jinými občankami, zatímco mě dokázal vždy velmi důrazně vysvětlit, proč nemá čas mi přes den volat či psát a proč rozhodně nemám já volat či psát jemu. Čekalo mě stěhování, hledání jiné práce a hlavně bolestivé vystřízlivění a smíření s tím, že jsem 30 plus, single, bezdětná a psychicky totálně na šrot. Absolutně neobezřetně jsem situaci načrtla matce, která "NECHÁPALA, CO JÁ MŮŽU MÍT ZA PROBLÉMY, KDYŽ MÁM NA STAROSTI JEN SAMA SEBE…" a jako řešení životní krize mi poradila "PUSTIT SI NĚJAKEJ VESELEJ FILM".

6) Jako cenu útěchy jsem od matky dostala pod stromeček spoustu up to date literatury. Jednalo se o tituly typu "PŘÍŠTĚ UŽ TO BUDE TEN PRAVÝ", "JAK SI UDRŽET ŽIVOTNÍ OPTIMISMUS" a "JAK SE NEZABÍT, KDYŽ SE BLÍŽÍ KLIMAKTERIUM A JSTE SVOBODNÁ".

7) Naposledy jsem matku viděla, když jsme spolu byly před dvěma měsíci na obědě. Zkoumavě se na mě na tom denním světle podívala a řekla, že "BYCH MĚLA POUŽÍVAT SILNĚJŠÍ MAKE-UP". Změnila jsem téma a pochlubila se jí, že jsem se po mnoha letech vrátila ke svému milovanému baletu a že mám zase z něčeho fakt radost. "NEVÍM, JESTLI JE TO DOBREJ NÁPAD, PŘECE JEN UŽ NEJSI NEJMLADŠÍ", dorazila mě matka.

Mám v plánu letošní Vánoce strávit u moře v nějaké muslimské zemi, kde se neslaví Narození Páně a ani tam nevysílají Popelku, u které vždycky brečím. A taky se tam na mě nikdo nebude koukat blbě ani s politováním, když si 24.12. v restauraci zamluvím na večer stůl jen sama pro sebe.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. října 2016 v 17:24 | Reagovat

Obávám se, že tento osud čeká i mně. Buď jsem single nebo narážím na typy, které ještě na vztah nejsou připraveny. Takže až mi za jedenáct let bude třicet, budu svobodná a bezdětná, vím jaký scénář mě čeká -_-

2 postrehybrunety30plus postrehybrunety30plus | 2. října 2016 v 20:41 | Reagovat

[1]: Ale no tak, 11 let je strašně dlouhá doba, během které se toho ještě spousta změní :-) O tebe vůbec strach nemám ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama