JAK BYDLÍ SINGLE ŽENA 30 PLUS

10. září 2016 v 10:00 | Bruneta 30Plus
Když se jako 30 plus z jakéhokoli důvodu ocitnete najednou zase single (váš kluk si našel jinou holku, váš kluk chce ještě bydlet s mámou, váš kluk si našel kluka, vy už jste nechtěly svého kluka atd.), je potřeba se opět postavit (pouze) na vlastní nohy. Pokud jste doteď měly partnera, o kterého jste se nemohly opřít, máte start o to snazší. Sice jste se na vlastní nohy stavěly už cca v roce, po maturitě a po vysoké, ale proč si to nezopakovat a nevzít to pozitivně jako novou výzvu nebo projekt.

Poté, co jsem prošla fází smíření se s tím, že budu obývat prostor mnohem menší a méně komfortní než byl obývák bývalého hnízdečka lásky, které jsem s dojemnou péčí několik minulých let pečlivě zvelebovala, a fází zocelení, kdy jsem do podkrovního bytu bez výtahu vynosila snad půlku skladu IKEY, vše smontovala a asertivně ustála návštěvu několika řemeslníků, jsem si začala užívat první benefity nově nabyté "svobody". Byt singla je totiž báječným (více či méně uklizeným) útočištěm a oázou klidu. Ale protože nejsou všechny dny sluníčkové, je taky hororovým doupětem a minovým polem, kde prekérka střídá prekérku.



RANNÍ PREKÉRKY: Sluníčkové ráno vypadá asi tak, že vstanu, udělám si dobrou snídani, ke které neodmyslitelně patří káva, osprchuji se a vůbec celkově připravím mezi lidi. To je krásná představa, ale trochu vzdálená realitě…
Jsem single, proto naštěstí nemusím hrát takové ty hry, že se před oficiálním budíčkem jdu trochu "přimalovat" či jinak vylepšit, abych se jako (zvlášť pokud je partner nový) probudila krásná. Takže mi nic nebrání v tom naopak několikrát na přilepšenou budík posunout, čímž ovšem získávám epesní mnohaminutový skluz oproti plánu. Z krásného probuzení se tak stává hysterický závod o čas plný nekoordinovaných zbytečných pohybů.
Snídani jsem vždy považovala za základ dne, ale protože jsem v dočasném záchvatu na vlně healthy lifestyle nakoupila "pro dobrý pocit" kila bio potravin (budu si přece zdravě vařit, zapózuju, taky to hodím na Instagram), na jejichž konzumaci jsem sama, vše po pár dnech synchronizovaně oschlo/zkyslo/zežluklo/shnilo. Snídat tedy není co. Nejvyšší level tohoto počínání se nazývá "pukavec". Doporučuji, nic vás ráno tak neprobere.
Pokud teče voda a dokonce teplá, jsem v neskutečné euforii. Protože ale závady čehokoli střídají v mém singlovském obydlí jedna druhou, už jsem po ránu přivykla i nucenému otužování. Rovněž doporučuji, také vás to probere. Ledovou vodu ale na hlavu nerada, tady svou funkci výborně splní sucháč (rozuměj suchý šampon).
Pokud chcete (ranní) prekérku upgradovat, doporučuji zapomenout koupit toaletní papír. Pokud si nevzpomenete vy, bohužel to za vás nikdo neudělá. A volat o pomoc, když jste to právě zjistily, je zbytečné, protože není na koho volat.


PRŮBĚŽNÉ PREKÉRKY: Průběžné prekérky přicházejí kdykoli, samozřejmě nejlépe tehdy, když se to nejméně hodí (ráno v pracovní den, když jste nemocná a úplně bezvládná, když jste totálně švorc apod.). Jedná se zejména o závady všeho druhu a s tím spojená omezení vašeho jinak docela komfortního života. Tam, kde nepomůže nadávání, pláč, kopání, mlácení pěstí nebo nějakým předmětem, je potřeba zavolat "odborníka". No ale o tom snad raději jindy…

NOČNÍ PREKÉRKY: Možná si vybavujete, že jste se jako malé po zhlédnutí hororů nebo vymakanějších thrillerů bály pobytu ve tmě, nebo byť jenom přeběhnout v pološeru na toaletu. No, já si na to vzpomínat nemusím, protože vyschízovaná těmihle bijáky zažívám podobná traumata sama v bytě dodnes. A to navzdory skutečnosti, že jsem žádný podobný biják už dobrých pár let neviděla.
Takže od cca 19hod večer zásadně nepřijímám žádné tekutiny, abych se noční cestě na toaletu vyhnula. Protože bych se v rozespalosti nedej bože mohla omylem postavit čelem do rohu místnosti (trauma z Blairwitch) nebo by mě, když doklopýtám polomrtvá strachy zase do ložnice, někdo mohl zpod postele chytit hákem za nohu (trauma z toho filmu, kde chlap v pláštěnce vraždil lidi hákem).
Nejhorší bylo, když jsem při jednom takovém nočním výletu v koupelně v zrcadle uviděla tu odporně strašidelnou holku z Kruhu… Následovala má srdeční zástava a jen dobře mířenému prekordiálnému úderu vděčím opět za návrat mezi živé. Později se teda ukázalo, že jsem v zrcadle viděla jen svoje vlastní ochrápané rozcuchané já, ale ten šok fakt nikomu nepřeju.
A tak jsem se vybavila špunty do uší (aby mě chránily před strašidelnými neidentifikovatelnými zvuky) a oční maskou (v důsledku nedostatečného zatemnění ložnice, na které ještě mé kutilské dovednosti nestačí). Takhle důkladně "utěsněná" zaléhám každý večer s vědomím, že není pro zloděje či úchyla lepší target, než jakým jsem já - dočasně nevidomá a neslyšící a sama bydlící k tomu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | 4. října 2016 v 21:28 | Reagovat

Skvěle a vtipně napsaný článek! :-D Moc ti přeju, abys to dokázala brát s nadhledem i nadále a aby těch nepříjemných situací bylo co nejmíň!
Jsem fakt ráda, že na horory jsem nikdy nekoukala, protože mi stačí jakákoli trochu strašidelnější scéna a už se bojím jít v noci po chodbě, i když nejsem v bytě sama :D

2 postrehybrunety30plus postrehybrunety30plus | 5. října 2016 v 10:14 | Reagovat

Děkuji za návštěvu a milý koment! Život je plný prekérek, proto jsou humor a nadsázka nezbytné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama